Nahlédneme-li do učebnice Státovědy Zdeňka Neubauera, zjistíme, že od prvopočátku vzniku moderního demokratického státu existují ve státech jednak politické strany charakteru ideového, jednak účelového. V Anglii jakožto kolébce stranického systému v 17.-19. století existovaly ideové strany toryú (dnešní strana konservativní) a whigů (dnešní strana liberální). Ideové politické strany byly založeny na určité nosné ideové základně, strany účelové takovýto ideový podklad neměly a byly neseny určitým účelem, cílem, který tento prospěch občanů svou aktivitou sledovaly. Na evropském kontinentě účelovými stranami byly např. strany agrární, zemědělské, úřednické, ideovými stranami byly např. vedle stran liberálních a konservativních také strany katolické, křesťanské a jiné. V důsledku stranického vývoje však původní ideové zaměření bylo opouštěno, strany se omezily na sledování cílů hospodářských, čistě účelových a současná doba se opírá o převahu veskrze pragmatických stran, sledujících výlučně úsilí o dosažení praktických a užitečných hodnot pro občany států, jejich prospěchářského a materiálního uspokojení a zaměření na cíle vyjádřené starým úpadkovým římským smyslem života obsaženým v obecném heslu „carpe diem“.
Domnívám se, že oslabení ideového charakteru nebo zánik ideových politických stran, jejich převedení na strany účelové, především však maximalizace a absolutizace čistě pragmatických stran značně poškodilo a ohrozilo světovou lidskou potřebu a společnost. Charakter ideové strany značně prospívá v politické orientaci a uspokojení jedincům, kteří do takové strany hodlají vstoupit, jednak tyto ideové strany představují pro stát a lidskou společnost pevnější, politicky spořádanější a trvalejší existenci. Jestliže členové svou politickou preferencí usilují o získání lidské, harmonické, důvěryhodné a přátelské soudržnosti, pak tyto kladné lidské hodnoty získávají právě svým členstvím v ideové politické straně. Ideová politická strana totiž jim zabezpečuje to, po čem volá každé demokratické společenství – totiž existenci dobré občanské společnosti. Takováto politická strana splňuje požadované a uvědomělé politické společenství, ale přináší i další individuální a kolektivní hodnoty, představované hlubokými přátelskými vztahy, důvěrou, láskou, nápomocí, obětavostí, solidaritou, vede k pravému lidskému společenství, nezřídka i napomáhá tvorbě trvalých manželských a rodinných vztahů a svazků. A doplníme-li ještě tuto úvahu myšlenkou na existenci křesťanských a nábožensky uvědomělých ideových politických stran, dovedeme si představit, jaký prospěch z tohoto ideového charakteru má lidská demokratická společnost budovaná na tom to základu, bez něhož ani pravá demokracie s věrnými, mravními, uvědomělými a poslušnými členy není myslitelná. |
