Konservatismus náleží vedle liberalismu a socialismu mezi tři největší politické ideologie 19. století. Nebude proto na škodu věnovat této ideologii svou pozornost. Ve své úvaze se budeme opírat v přímých citacích a parafrázích o dílo Roberta Nisbeta „Konservatismus“ a o Oxfordské slovníky „Oxfordský Slovník Světové Politiky“, nakladatel Otto Praha 2000 a o „Concise Dictionary of Politics“, Oxford Press University 1996, 2003. V prvé kapitole vyložíme podstatu této ideologie, v druhé kapitole se pokusíme vyslovit stanovisko současnosti k významu ideologie konservatismu.
Konservatismus podle Nisbeta a Oxfordských slovníků.
Předmluva: Nisbet konstatuje, že konservatismus se liší od ostatních ideologií v tom, že zatímco prvky aktivismu a reformátorství tvoří součást každé skutečné ideologie, u konservatismu postrádáme tyto prvky v jeho základě. Jako vymezení ideologie podává Nisbet tuto svou definici: „Ideologie je jakákoliv přijatelná koherentní soustava mravních, ekonomických, kulturních a sociálních idejí majících pevný vztah k politice a k politické moci; specifičtěji je pak ideologie mocenská základna, která má této soustavě idejí dopomoci k vítězství.“ Všimněme si skutečnosti, že charakteristickým a podstatným bodem každé ideologie je její přijatelnost, koherentnost, kontinuita a konzistence soustavy idejí, které musí být ze své podstaty důsledné, logické a trvalé, aby vůbec opravňovaly existenci příslušné ideologie. Všechny ideologie jsou aktivistické, činné a vedou k určitému cíli, k určitému reformátorství. U ideologie konservatismu však toto aktivistické a reformátorské zaměření nespatřujeme, třebaže konservatismus splňuje požadavek koherentnosti a vymezenosti idejí. Pociťujeme se poněkud bezradní, máme-li z rozhodnutí konservativních politiků a činitelů vyvodit tuto ideologii. Politici se neobejdou bez ideologie, neměli by však podle Nisbeta nikdy podceňovat osobní motivaci, pokušení moci, touhu potlačit oponenta, případně se mu chtít pomstít. Také tyto osobní motivy hrají význačnou roli v oblasti politiky a k nim musí přihlížet i sám konservatismus. |
