Známý filosof Jean-Jacques Maritain ve svém díle „Principes d´une Politique Humaniste“ se zabýval otázkou demokracie a nebude na škodu, dáme-li se od něho poučit. Maritain probíral nejprve základní otázku o vztahu „autority“ a „moci“ a uvádí:
„Postavme nejprve dvě definice. Nazveme „autoritou“ právo řídit a rozkazovat, býti autoritě nasloucháno a býti jí jinými poslušen; a „mocí“ sílu, kterou disponujeme a pomocí níž můžeme donutit druhého, aby naslouchal nebo byl poslušen. Tato distinkce mezi auctoritas a potestas nemá být zatlačena až do systematického odloučení… Veškerá autorita od té doby, co se dotýká společenského života, vyžaduje, aby byla doplněna (jakýmkoli způsobem, který není nutně právním) mocí, bez čehož riskuje, že bude marná a neúčinná mezi lidmi. Veškerá moc, která není výrazem autority, je nespravedlivá. Prakticky je tedy normální, že slovo autorita implikuje moc a že slovo moc implikuje autoritu. Odloučit moc a autoritu znamená odloučit sílu a spravedlnost.“
Máme zde tedy dva pojmy, bez nichž je demokracie sama nemyslitelná a bez nichž by nám nebyla pochopitelná i suverenita státu vnější a vnitřní, vztah jedince ke státu a společnosti a mnoho jiných základních pojmů státovědy, politiky, veřejného dění apod.
Maritain se zabývá pak jedním typem demokracie a uvádí: “Demokracie pojímaná způsobem Rousseaua potlačuje autoritu a ponechává si moc. Je to typ demokracie, který převládl již půldruhého století v ideologii národů západních; můžeme ji nazvat demokracií liberální nebo buržoasní nebo demokracií anarchisticko-maskovanou. Jejím kořenem je jí vlastní a klamná interpretace principu: “že každé individuum se rodí svobodné”, chápané nikoli ve smyslu – pravdivém, že každý člověk se rodí pro svobodu, nýbrž ve smyslu - zřejmě falešném – že každý člověk se rodí ve vlastnictví a požívání svobody.”
- celý článek naleznete v přiložených souborech |
