Referendum a plebiscit jako formy přímé demokracie nejsou sice často používány a plebiscit se stává pojmem poněkud zastaralým, avšak stále jsou institucí státovědy, a proto nebude na škodu se u nich poněkud zastavit. Všimneme si, co o nich říkají různé naučné slovníky a rovněž „Státověda a teorie politiky Zdeňka Neubauera, vydaná Janem Laichterem v Praze 1947.
Ottův naučný slovník: Referendum znamená latinsky návod: o čem má být podána zpráva. Rozlišujeme referendum obligátní a fakultativní.
Dodatek Ottova naučného slovníku: Přímé hlasování lidu o zákonných opatřeních státu. Pravidelným zjevem jest v tzv. bezprostředních demokraciích, v lidových zřízeních, kde každá osoba se zúčastní sama přímo zákonodárné moci. Ve větších celcích státního rozhodování je neproveditelné a běžnější je nepřímá demokracie zastupitelského systému. Ústavní právo lidu rozhodovati hlasováním o prostém přijetí nebo zamítnutí zákona nebo ustanovení, na kterém se usnesla legislativa státu. Ve Švýcarsku fakultativní forma – na čem se rozhodlo nejméně 30tisíc občanů nebo 8 kantonů. V kantonech obligátní, závazné, když všechny zákony a všechna ustanovení přesahují jistou sumu, musí být předloženy referendu. Prosté ano – ne, hlasování tajné.
Masarykův slovník naučný: Ústavní právo lidu rozhodnouti obecným hlasováním o předmětech vyhrazených v ústavě přímému hlasování. Ústavní referendum rozhoduje o nové ústavě, na rozdíl v jiných případech rozhoduje legislativní zákonodárce. | 
