My Evropané na našem stupni vývoje a vzdělanosti přijímáme se samozřejmostí demokratickou formu vládního uspořádání a považujeme tuto formu za ideální. Někdy dokonce jdeme tak daleko, že ji pojímáme ve smyslu dogmatismu jako náboženství a zapomínáme na známá slova Winstona Churchilla, který si byl kriticky vědom nedostatků demokracie, ale vycházel ze stanoviska, že je tou nejlepší vládni formou, kterou máme k dispozici. Je proto našim úkolem spatřovat v ní formu nikoli ideální, nýbrž pouze optimální. Stali jsme se dědici poznatků knihy filosofa Montesquieua (1689-1755) „Duch zákonů“, s její snahou oddělení ve státě moc zákonodárnou a výkonnou, známe také kritická stanoviska F. A. Hayeka z jeho díla „Právo, zákonodárství a svoboda“ /Nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie/ a jsme si vědomi toho, že musíme při praxi demokracie dodržovat určité kautely, abychom dosáhli optimálního výsledku v pochopení a aplikaci takovéto vládní formy. Stanoviska Haykova budeme užívat v přímých citacích a parafrázích.
Je samozřejmé, že přijímáme zcela právní formu demokracie, ale v této úvaze si budeme všímat těch okolností, kdy budeme musit na tuto formu hledět kritičtěji a přidržet se více ducha demokracie.
Mnozí lidé si navykli považovat za demokracii pouze konkrétní soubor institucí, který se nachází v západních zemích Evropy, který představuje v zastupitelském orgánu zákon a podílí se na vládnutí. Tento soubor institucí je sice předpokladem demokracie, nevyčerpává však nikterak její podstatu. Teprve zastupitelská funkce těchto institucí slouží jako podstatná složka demokracii, tj. její legislativa, exekutiva, soudnictví včetně policejních orgánů, politických stran, státních zastupitelství, ministerstev a všech ostatních úřadů vlády. Moderní pojetí demokracie je považováno za dostatečně fungující formu málo závislou na konstitucionalismu a ústavě. Takovéto stanovisko je však zcela mylná iluze. Vskutku se nám nyní říká, že „moderní pojetí demokracie je formou vlády, v níž není na vládnoucí těleso uvaleno žádné omezení“. Z toho se vyvozovalo, že ústavy jsou přežitkem, který nemá v moderním pojetí vlády místo. |
