Autoritativní režimy.
Ve státovědě se setkáváme s mnoha pojmy, které se týkají forem států, režimů a zřízení. Mezi těmito pojmy významné místo zaujímají významné postavení pojmy režim autoritativní, diktátorský, vláda monokratická, autokratická, polykratická, demokratická, kabinetní, jejichž vysvětlení můžeme nalézti v Oxfordském Slovníku Světové Politiky a v slovníku cizích slov, o něž se tu budeme opírat ve své úvaze. To budiž v prvé kapitole tohoto pojednání. Ve druhé kapitole si pak všimneme, s přihlédnutím ke starému Římu a k Frankovu Španělsku za druhé světové války, naší vnitropolitické podoby po listopadu 1989.
Autoritativní režimy.
Pojem „autoritativní“ podle slovníku cizích slov znamená: stav příliš založený na autoritě, mající nebo vyžadující autoritu; nesnášející odpor, býti rozhodný až diktátorský. „Diktaturou“ je pak 1. Neomezená vláda, moc jednotlivce nebo skupiny (např. vojenská diktatura); 2. Forma uskutečňování státní moci jednou politickou silou (napři v marxistickém pojetí diktatury proletariátu); 3. Diktátorský stát; 4. Neomezená moc, ovládaná diktátem. Diktátorem je pak neomezený samovládce (třeba za římské republiky) mimořádně jmenovaný (za zvláště těžké vnitropolitické nebo zahraniční situace) úředník se svrchovanou mocí na omezenou dobu; v přeneseném smyslu pak panovačný člověk. |
