Tak, jak jsme ve světě vnímáni, tedy jako příklad klidného a kultivovaného rozdělení státu, tak můžeme světu nabídnout vzor další. Atmosféru, která léta vládla a dosud vládne v hostinci U černého vola na Hradčanech. Právě tam, ve stejném čase chodili chartisti, estébáci, svobodní umělci, či hradní úředníci. Jako by v této obyčejné hospodě byla zóna neútočení. Tady se o sobě vědělo, ale dělalo se jako, že se neví. Je velká škoda, že naše diplomacie tohoto genia loci nevyužije a nenabídne je Evropě. A přitom to mají doslova přes ulici. No umíte si přestavit, jak by vypadal evropský summit, kdyby se konal U černého vola? Pravda začátkem budou potíže. Vzhledem k názvu místa, žádný z evropských lídrů nebude chtít summitu předsedat. Nakonec to vezme paní kancléřka z Německa, té název hostince nevadí.
Na zahájení si dají všichni jedno točený. Francouzský prezident se svým požadavkem na víno nemá šanci. To řecký premiér si bere hned dvě piva najednou. A že ať mu to nepíšou, prý je kolegy pozván. Když se roznese naložený hermelín, začíná být zle. Pan ministerský předseda z Velké Británie, sýr připomínající Francii odmítá a následně vrací i klobásu, protože se dozvěděl, že její receptura může mít německý původ. Když neuspěl s požadavkem na sendvič, začal ostrovní předseda hrozit, že se půjde podívat na katedrálu.
Řeknu vám, vypadá to hrozivě. Navíc jeden pan ministr zahraničí zase usnul. Za to náš pan prezident u malého piva radostně na lavici poposedává. |
