Žijeme ve státě moderním, demokratickém, kritizujeme jeho nedostatky a v duchu se pokoušíme vrátit do státu stavovského, středověkého, charakteristického svým respektem k autoritativnímu státu, monarchickému principu. Uvažujeme tedy o návrat do politického stavu a typu, který jsme z různých důvodů opustili právě pro jeho nedostatky a pro jeho obsoletnost. Nebude tedy na škodu, když se trochu zastavíme u středověkého státu a porovnáme jej s moderním demokratickým státem, abychom se vystříhali vracet se k něčemu, co je již „pasé“ a přežité.
Středověký stavovský stát.
Konec starověku a začáteční průběh středověku je charakterizován existencí lenního státu, vzniku a využití kladných stránek bývalých cechů. Léno představovalo vlastnictví a výsady, úřady a věci propůjčované vrchním vlastníkem, skutečným vlastníkem, seniorem, za určitých podmínek určité osobě, leníkovi, manovi a vazalovi, jejichž přijetí zavazovalo k věrnosti propůjčovateli a k pomoci ve válce. Manství či feudum se stalo pojmem vyjadřujícím určitou formu správy léna, formu spojenou se závazkem poslušnosti a služby lennímu pánovi. Tato forma podřízenosti se stala později základem společenského typu vlády, tak zvané korporativní formy vlády. Korporace představovala rodové a faktické sdružení, svaz a spolek osob majících určité společenské poslání, určitý cíl, s podkladem převážně osobním, organizací osob téhož společenského stavu, zaměstnání a oboru.
Také různá povolání, např. kováři, obuvníci, čalouníci nebo jiní výrobci vytvářeli podobná sdružení, korporace, sloužící nejen k vzájemné koordinaci výrobců statků téhož druhu, ale upravující vedle této organizace i pracovní podmínky, kvalitativní a morální normy určující kvalitnost výrobků, všelidské vztahy mezi členy cechů a harmonické soužití členů cechů a jejich rodin. Z hlediska morálnosti, společenskosti, spořádanosti a poctivosti středověkého společenského života existence těchto cechů nepochybně přispěla k celkovému kladu těchto cechů a jejich členů, vypořádala se s otázkou touhy po bezpracném získávání majetku a výrobní soutěže jednotlivých členů, jejich rodin a tovaryšů.
V důsledku rozkvětu průmyslové výroby, její divergence a urychlení výroby a jejího zlevnění tato řemeslnická středověká i novověká výroba byla opuštěna a s ní zanikla i potřeba a oprávněnost cechů. |
