Absolvovali jsme již bezmála dvacet let od vzniku České republiky, po skončení dřívější republiky Československé, a můžeme konstatovat, že tak zvaná „opoziční smlouva“ sehrála v naší zemi velmi závažnou éru své existence. Nebude proto na škodu zabývat se trochu charakterem a důsledky této smlouvy. V prvé kapitole budeme věnovat svou pozornost politickému a hospodářskému dění předcházejícímu vznik této smlouvy, zatímco ve druhé kapitole si všimneme existence této smlouvy samé, třetí kapitola bude obsahovat negativní stránky smlouvy a čtvrtá kapitola pojedná o prorůstání negativních stránek smlouvy do celého zločinného organizovaného zločinu a korupce v naší zemi. Oporu ve své úvaze budeme hledat v relacích hromadných sdělovacích prostředků a v příslušné politické a hospodářské literatuře, ve formě citací a parafrází.
Období před vznikem opoziční smlouvy.
Po listopadu 1989 začalo probíhat v tehdejším Československu a od 1. ledna 1993 v České republice důležité období hospodářské transformace a privatizace, neboť bylo třeba přeorientovat naši zemi z charakteru komunistického režimu na moderní pluralitní demokratický stát se sociálně tržním hospodářstvím a s plnou občanskou svobodou. Šlo o velkou změnu, neboť kolektivistický socialistický hospodářský systém se měnil na systém soukromohospodářský a převážně veřejné právo přecházelo na orientaci soukromého práva. Představitel a tvůrce ODS, Václav Klaus, tehdejší ministr financí a hlavní činitel v prováděné transformaci a privatizaci, zvláště v kupónové privatizaci, sebejistě mylně informoval občany v listopadu 1993 na televizních obrazovkách, že „ekonomická reforma v podstatě skončila a trvá ještě jen její dolaďování“, čímž populisticky vyvracel své dřívější tvrzení, že reforma si vyžádá utahování opasků občanstva. |
