Hodnotové soudy a pojmy hodnot.
Předmětem naší úvahy bude především zamyšlení nad hodnotovými soudy, jak nich vypovídá společné dílo Petra Koláře a Vladimíra Svobody „Logika a etika. Úvod do metaetiky“. Dále si všimneme názorů na pojmy hodnot, jak se podávají v článku Haralda Schliemanna „Přiměřenost jako měřítko“, Bernta Knaubera „Základní hodnoty v souladu“ a Martina Honeckera „Orientace na lidsky spravedlivé“ v časopise Střední Evropa č. 127. Konečně se dotkneme Kritéria relacionality, jak o něm pojednává Arthur Rich v díle „Etika hospodářství“, svazek 1.
Hodnotové soudy.
Hodnotové soudy dávají odpověď na otázku, co dělat, jak jednat, ať je tato otázka vyjádřena imperativně jako co má býti nebo nepřímo jako co je žádoucí, dobré, správné apod. Tyto soudy mluví o lidech, lidských jednáních, úmyslech a emocích. V těchto větách se objevují slova jako „dobrý“, „zlý“, „správný“, čestný apod. nebo se v těchto soudech předepisuje, že něco má být, mělo by být, anebo věta vyjadřuje přímo rozkazem mravní imperativ jako nepokradeš! Musíme však dáti pozor na to, že uvedená slova nebo vazba má býti mohou uvozovat věty zcela deskriptivní, nikoli hodnotové, jak např. „je dobré ráno si přivstat“ nebo „počasí má být dobré“.
Autoři článku rozlišují pojmy faktů a hodnot. Podle nich fakt je běžně chápán jako stav věcí ve světě, to, jak se věci skutečně mají, bez ohledu na to, co víme nebo co si myslíme. Naproti tomu hodnota je spíše chápána jako význam připisovaný věcem v širokém slova smyslu), ať už lidského či z nějakého obecnějšího hlediska. Tento význam je přitom považován za relevantní pro naše rozhodování v okamžicích volby. Běžně jsme zvyklí rozlišovat mezi soudy X je dřevěné a X je dobré. U faktuálních soudů se setkáváme s korespondenční teorií pravdy, kdy fakt koresponduje s tvrzením, kdy tvrzení je pravdivé, právě když koresponduje s faktem. |
