Položíme-li si otázku, které ideje měly vliv na naše soudobé myšlení a jichž vliv je trvalý i v naší době, nelze opomenout vliv osvícenství. Třebaže osvícenství se etablovalo nejprve ve stoletích 16. a 17., jak vidíme u mnohých tehdejších myslitelů, ke svému plnému rozkvětu dospělo ve století 18. V tomto svém zamyšlení si nejprve všimneme, co nám o osvícenství říkají naše i cizí naučné slovníky, dále věnujeme pozornost dílu „Die Kirche im Zeitalter des Absolutismus und der Aufklärung" a konečně podáme to stanovisko, které je konformní s myšlením křesťanským. Uvidíme, jak současné naše uvažování, myšlení a poznávání je závislé do značné míry na této ideologii.
1.
Ottova encyklopedie řadí osvícenství do dvou pojmů, do „osvěty" a do „osvícenství". Zatímco osvětu v jejím počátku klade do století XV. a XVI., tj. do období, kdy renesance a reformace v Evropě nastoupila po době ústupu dřívější filosofie a středověkého křesťanství, osvícenství je řazeno do XVIII. století jako navázání na filosofii anglickou a francouzskou. Ottova encyklopedie vymezuje „osvětu" jako „volné užívání rozumu proti dogmatům výzpyt zamezujícím." Prvotní význam zde má proto rozum jako jediný nástroj lidského poznávání a kritika je vedena v jeho smyslu proti „všemu tmářství a naduté vypínavosti, jež se chce krýti autoritou poznatků jinak než zkoumáním nabytých. |
