Patristika
První styky křesťanství s antickou filosofií u starších církevních Otců: Störig ve svém díle „Malé dějiny filosofie" se zastavuje u filosofa Otce Tertuliana (160-220), který klade pravdu víry výše než výsledky myšlení a žádá, aby se při možném sporu mezi oběma nepovažovalo za pravdivé nic, co odporuje pravdě víry; připravuje již podřazení filosofie pod teologii, podřazení vědění víře, které je příznačné pro veškerou následující křesťanskou filosofii. Tertuliánovi je také připisován slavný výrok: „Credo quia absurdum est" – věřím právě proto, že je to protismyslné". Období patristiky je charakterizováno také zvýšeným nebezpečím ohrožujícím křesťanství ze strany gnostiků, manichejců a ariánů, se kterými se museli církevní Otcové patristiky filosoficky, rozumově a věroučně potýkat. Církev vytvořila samostatné společenství a v době zániku římské moci a barbarských náporů se stala téměř státem ve státě. Měla své vlastní vnitřní uspořádání, své vlastní vedení, své vlastní právo a zákony, obhajovala svou nedotknutelnou křesťanskou pravdu proti všem heretickým odchylkám.... |