Evolucionismus
Otázka evoluce a evolucionismu má v lidském myšlení nejednotné postavení, což pro nás bude důvodem se jí blíže zabývat. V prvé kapitole dáme slovo cizím naučným slovníkům, ve druhé kapitole bude formou citace a parafráze obsahovat stanovisko Jiřího Váchy, autora článku publikovaného v Universu 1/2008: „Proč se přírodovědci posmívají ´inteligentnímu plánu´?". Ve třetí kapitole si všimneme stanoviska P. Rafaela Pascala z přímé citace komentáře „Magisterium a evoluce", Monitor č, 20, 22.12.2005.
Citace hesel z naučných slovníků.
Ottův slovník naučný: Evoluce je nenáhlý vznik a vzrůst něčeho, vývoj, rozvoj, odvinutí, rozpletek. Vždy v pochodech takových látka na určitých místech se shlukuje, nabývá souvislosti a nových tvarů, rozlišuje (diferencuje) se v různé částky, které skládají ladný celek – čili vyvinuje se. A tento obyčejný způsob myslí i duch lidský rozšířil dále i na věci méně obyčejné, kde vývoj přímo pozorovati nemohl, i na nebe. Vývoj na zemi i na nebi, v říši nerostů i životů, v říši ducha i hmoty, ve vzdělání jednotlivce i národa, vývoj poměrů společenských i státních, zkrátka vývoj vůbec je signatura doby, jedna z hlavních kategorií nynějšího ducha času. Avšak i dále jakožto pomysl filosofický vývoj více méně zřetelně ukazuje se ve všech soustavách, které stojí proti emanaci, jež věci chce pojímat obrazem výronu z nejvyšší bytosti, kdežto mezi evolucí a kreací (vývojem a stvořením) není toho sporu a oba pojmy sjednány býti mohou.
Evoluční teorie, biologicky, teorie odnášející se k postupnému (odtud též descendenční teorie) vývoji ústrojenců, rostlin a zvířat. |
