Lež
Poněvadž v naší politice se nadmíru lže, o čemž nás přesvědčují denní hromadné sdělovací prostředky, zabývejme se otázkou lži podrobně.
O problematice lži pojednává Jiří Skoblík ve svém spise „Přehled křesťanské etiky“ a Karl-Heinz Peschke v díle „Křesťanská etika“. Budeme se věnovat názorům obou autorů v prvních dvou kapitolách této úvahy a ve třetí kapitole si pak všimneme stanoviska Katolického katechismu k dané problematice. V závěru se pak pokusíme zaujmout své stanovisko k oběma
autorům. Ve všech kapitolách se budeme opírat o přímé citace pramenů nebo o jejich parafráze.
Jiří Skoblík: Přehled křesťanské etiky
Skoblík ve svém etice v kapitole o právu na informace pojednává o přílivu a odlivu informací, které člověku slouží k bližší orientaci ve věci lži a věrného podávání pravdy, všímá si toho, proč lidé vůbec mají mluvit pravdu, nikoli lhát a za jakých podmínek se mají vyhýbat dotazům na vyjevení a prozrazení nějakého tajemství. O samotné lži podává tyto skutečnosti:
„Ti, kdo vidí smysl v označování pravdy, definují lež jako mluvení proti mysli, locutio contra mentem, každé nepravdivé mluvení ztotožňují se lží. Jiní nazývají lží mluvení proti právu člověka na pravdu, locutio contra ius ad veritatem. Nepravdivé je mluvení podle nich pouze tehdy, když se staví proti právu na pravdivou informaci. Jiní chápou lež jako mluvení proti mysli, urážející důvěru mezi lidmi, nebo krátce jako mluvení proti dobru pravdy.“
Skoblík znázorňuje obě školy takto: F = falsiloquium (nepravdivý výrok), M
= mendacium (lež). Pro jednu školu je „F“ rovno „M“, pro druhou školu „F“ je větší než „M“. Pro jedny každé falsiloquium je lež; neexistuje tedy mravně indiferentní falsiloquium. Pro druhé ne každé falsiloquium je lež; existuje také mravně indiferentní falsiloquium, které je jakýmsi lékem v krajní nouzi, když přispívá k velkému dobru, když je motivováno velkou pokorou, když je řečeno v dobrém úmyslu, když je obranou v nouzi či při střetávání povinností, anebo když ten, kdo se ptá, ztratí právo na pravdu (např. nepřítel nebo nepříčetný).
„Všichni uznávají, že lež je vždy hříchem. Pokud odporuje jenom pravdivosti, není hodnocena jako vážné porušení mravního řádu. Pokud však odporuje spravedlnosti nebo jiným ctnostem a pokud se nejedná o věc malého významu, je závažným proviněním. |
