Zabýváme-li se stanoviskem Tomáše Akvinského k problematice etiky, můžeme vyjít z díla Arno Anzenbachera „Úvod do etiky", kde tento autor se zabývá erudovaně se základním postojem Tomášovým k základním otázkám etiky ve věci věčného zákona (lex aeterna), přirozeného zákona (lex naturalis), autonomie svědomí, jakož i správného a bludného svědomí. V této souvislosti narazíme rovněž na postoj filosofa Immanuela Kanta, který věnoval této problematice velkou část svého filosofického myšlení. Přitom vyjdeme i ze skutečnosti, že jak Tomáš, tak i Kant vycházeli ve svých úvahách z antické filosofie, z děl Aristotelových.
Lex naturalis jako účast na lex aeterna: Tomáš opírá své zkoumání mravního a právního řádu o východisko metafyzického, případně teologického pojmu věčného zákona (lex aeterna), tedy o plán Boží moudrosti, kterým se řídí veškeré jednání lidské a všechny pohyby světa a ve světě. Vychází ze skutečnosti, že účast na věčném zákoně je třeba chápat jako účast obecnou a speciální. Na obecné účasti se podílí jak neživá a vegetativní příroda, tak i veškeré tvorstvo živočišné včetně lidstva, včetně člověka. Všichni tvorové na základě stvoření mají při své obecné účasti určitou substanciální formu, která je vnitřním hybným principem jejich činností, jejich pudového i rozumového konání, jejich akcí i reakcí. Zatímco však nerozumové bytosti zvířecího světa i lidé vycházejí ve svém životě ze svých přirozených sklonů, nutností, způsobů chování, potřeb a pudů, člověk jakožto rozumová bytost podílí se na obecné účasti na věčném zákoně ještě svým rozumem, svým speciálním způsobem určovaným jeho rozumem v prozřetelnostním aspektu, nikoliv pouze svými sklony, náklonnostmi a pudy. Člověk se tak svým rozumem stává „prozřetelností pro sebe a pro jiné" a v tomto smyslu právě svým rozumem se stává sám sobě zákonem, určovatelem svého smýšlení a jednání. Takovéto odpoutání se od čistě pudového života a smýšlení, od nelibovolných a nutných reakcí a akcí, nese se sebou jako nutné důsledky nejen mravní autonomii, nýbrž i odpovědnost za myšlení a jednání.
celý článek v příložených dokumentech |
