Stránky jsou ve výstavbě.


Immanuel Kant: Kritika praktického rozumu – Mravnost a náboženství

Zabývejme se nyní dalšími Kantovými studiemi. V prvé kapitole bude pojednáno s oporou na Hanse Joachima Stoeriga „Malé dějiny filosofie" v přímé citaci na otázku Kritiky praktického rozumu a mravnosti a náboženství, druhá kapitola bude věnována křesťanskému stanovisku k danému tématu.

 
 

Zabývejme se nyní dalšími Kantovými studiemi. V prvé kapitole bude pojednáno s oporou na Hanse Joachima Stoeriga „Malé dějiny filosofie" v přímé citaci na otázku Kritiky praktického rozumu a mravnosti a náboženství, druhá kapitola bude věnována křesťanskému stanovisku k danému tématu.

Kritika praktického rozumu: Mravnost a náboženství.

1. Kritika praktického rozumu: Mravnost a náboženství: Jestliže se Kant v oblasti svého studia čistého spekulativního rozumu zabýval Kritikou čistého rozumu, jeho témata mravnost, náboženství a kritika soudnosti spadá do jeho

Kritiky praktického rozumu. Člověk jakožto bytost poznávající používá svůj rozum teoreticky. Poněvadž však je také bytostí jednající, opouští ve svých úvahách oblast čistého rozum a věnuje se rozumu praktickému. Podle Kanta však tato praktická zaměřenost má jiné východiska než oblast teoretická, jichž je třeba dbát.

a): Některé základní pojmy: Autonomie a heteronomie: Uvažujeme-li o tom, jak máme jednat a čím je určována naše vůle, stojíme před dvěma možnostmi.

 
Přiložené soubory
Immanuel Kan1.doc