Jacques Maritain ve svém díle: „Distinguer pour unir ou Les degrés du savoir" v prvé kapitole „Velikost a bída metafyziky" výstižným způsobem se zabývá metafyzikou. Jeho výklad je tak přesný, že stojí za to přímými citacemi se u něho zastavit. Ve druhé kapitole poskytneme závěr.
Maritain uvádí: Mohli bychom se domnívat, že metafyzika v obdobích spekulativní nemohoucnosti září přinejmenším skromností. Ale v téže době kdo neví o velikosti, neví ani o bídě. Její velikost: je moudrost, její bída: je lidská věda. Ať jsou to novokantovci, novopozitivisté, idealisté, bergsonisté, logisté, pragmatici, novospinozovci, novomystici, hluboká neřest zpracovává filosofy té doby, - starý omyl nominalistů.
Jak spekulovat o geometrii v prostoru, nevidíme-li v prostoru tvary? Jak pojednávat o metafyzice, když nevidíme kvidity (podstatné vlastnosti) v tom poznatelném? Nepochybně nesnadný tělesný rozvoj potřebuje básník a rovněž metafyzik. Přece však v prvém i druhém případě se nedá pokoušet se o něco bez prvého daru. Jeden jesuita z mých přátel tvrdí, že člověk se stal od Adamova hříchu neschopným rozumového poznání, že je třeba pohlížet na rozumovou percepci bytí jako na mystický a nadpřirozený dar poskytnutý některým privilegovaným. Zbožné přehánění.
Celý text v přiložených dokumentech. |
