Stránky jsou ve výstavbě.


2. Nacionalismus a vlastenectví

Pokračujeme  v uveřejňování článků, které se týkají uvedeného tématu.

Bohumil Doležal: Česká identita mezi národem a Evropou. České dějiny.

 

Od druhé poloviny sedmnáctého století zachvátil evropskou a severoamerickou společnost proces hluboké proměny, změna stavovské společnosti ve společnost občanů. Podstatné přitom je, že národ jako společenství politicky relevantních subjektů, které společně vytvářejí stát, se rozšířil na veškeré obyvatelstvo toho kterého státu. Proměny byly neseny myšlenkou zrovnoprávnění, rovných lidských a občanských práv. Na tento proces pak postupně od konce osmnáctého století navazují dvě velká emancipační hnutí: socialistické hnutí, které usiluje o faktické sociální a politické zrovnoprávnění „čtvrtého stavu“, nejchudších vrstev obyvatelstva, - a na východ od Rýna národní hnutí, které pak v této oblasti vedlo ke vzniku národních států – německého, italského, později mj. i maďarského, polského a českého. Na konci osmnáctého století český národ jako sociální a politický útvar neexistoval – existovalo jen české etnikum, sedláci a drobní řemeslníci, obývající převážně venkovské oblasti českého a moravského vnitrozemí.

 
 

Pokračujeme  v uveřejňování článků, které se týkají uvedeného tématu.

 Bohumil Doležal: Česká identita mezi národem a Evropou. České dějiny.

 Od druhé poloviny sedmnáctého století zachvátil evropskou a severoamerickou společnost proces hluboké proměny, změna stavovské společnosti ve společnost občanů. Podstatné přitom je, že národ jako společenství politicky relevantních subjektů, které společně vytvářejí stát, se rozšířil na veškeré obyvatelstvo toho kterého státu. Proměny byly neseny myšlenkou zrovnoprávnění, rovných lidských a občanských práv. Na tento proces pak postupně od konce osmnáctého století navazují dvě velká emancipační hnutí: socialistické hnutí, které usiluje o faktické sociální a politické zrovnoprávnění „čtvrtého stavu“, nejchudších vrstev obyvatelstva, - a na východ od Rýna národní hnutí, které pak v této oblasti vedlo ke vzniku národních států – německého, italského, později mj. i maďarského, polského a českého. Na konci osmnáctého století český národ jako sociální a politický útvar neexistoval – existovalo jen české etnikum, sedláci a drobní řemeslníci, obývající převážně venkovské oblasti českého a moravského vnitrozemí.

 Nacionalismus a internacionalismus.

 Je důležité rozlišovat mezi kosmopolitismem a internacionalismem. Kosmopolita je člověk, který je všude doma, váží si lidského života v jeho každé mírumilovné podobě a emocionálně vnímá zvyky, jazyk a kulturu mnoha různých lidí. Evropské umění a kultura jsou - a vždy byly – kosmopolitní. Totéž platí o umění, architektuře a náboženství. Kosmopolita má národní vědomí – nepochybuje o svém vlastním národě. Nepochybuje však také o tom, že všechny ostatní národy, které obsadily kdejaký kout země, mají plné právo prohlašovat ho za svůj. Má vlastenecké vědomí vztahující se k jedné zemi a národní vědomí, které se váže k mnoha zemím. Internacionalista je potom člověk, který chce skoncovat s rozdíly mezi lidmi; necítí se doma v žádném městě, protože ve všech je cizincem. Svět vidí jako jeden obrovský organismus, kde každý člověk je stejnou mírou zákazníkem, spotřebitelem, stvořením plným plánů a potřeb. Internacionalista rád přesazuje lidi z místa na místo, ničí místní vazby, přemisťuje hranice a zvyky v závislosti na neúprosné vlně ekonomického pokroku. Dvěma nejvýraznějšími typy internacionalistů naší doby jsou nadnárodní podnikatel a hvězda v populární hudbě. Oba jsou produkty a zároveň produkovateli globálních sil. Oba horlivě pracují na ničení loajality, která brání mezinárodnímu obchodu s jejich produkty. Dopustíme-li, aby bylo po jejich, změní se celá tvář naší planety. Nezůstane nic vlastního určitému místu. Po celé zeměkouli se rozšíří jeden jazyk, jedna hudba, jedna architektura, jeden supermarket.

 
Přiložené soubory
2.Nacionalismus a vlastenectví.doc