Individualismus.
Ottův naučný slovník definuje individualismus jako „výraz pro snahu udržet individuum či jedince jako takového proti hromadě, obecnosti a zpovšechnění". V etice oponuje individualismus altruismu a determinismu, neboť individualismus na prvém místě počítá jen s jedincem, se sebou samým, zatímco altruismus žádá sebezapření a determinismus podřazuje určení sebe nějakým vnějším danostem, zatímco individualismus postupuje ve prospěch určitých motivů. Podle Ottova slovníku individualismus je „příkrý, bezohledný, nekompromisní" a třebaže je jednostranný, liší se od egoismu, ačkoliv má s tímto mnoho společného. V sociologii je protipólem individualismu kolektivismus, zvláště všemohoucnost státu. Individualismus vytýká státu, ale i církvi a jiným institucím, veškeru záměrnost, ovlivňování jednotlivce, jeho individuální svobody, neboť tato je základem podstaty individua, přirozeného řádu a přirozenosti člověka. Z toho plyne, že individualismus oponuje podřízenosti jedince všem rozličným společenským celkům, jako státu, národa, církve atd., které mají prioritu nad zájmy, prospěchem a důležitostmi jednotlivců. Stejně individualismus potírá v ekonomice řízené hospodářství a socialistický systém, které představují pro jednotlivce určitou formu útlaku a diktátu. Ottův slovník také považuje jak individualismus, tak i kolektivismus, oba tyto principy, za pouhá axiomata, nepochopitelná východiska myšlení, která nelze nijak prokazovat a naopak nutno přijímat jako neprokazatelné a nevyvratitelné danosti. |
