I. Úvod.
Dne 12. března 1951, v pondělí v 16.30 hod., byl jsem zatčen příslušníky Státní bezpečnosti u stanice elektrické dráhy v Praze – Košířích. Na Demartince, asi 100 metrů od mého bydliště, zastavil mne muž v civilu, byl jsem odvezen do Bartolomějské ulice, prošel jsem vyšetřováním a soudní vazbou, byl jsem odsouzen senátem Státního soudu v Praze na Pankráci jako vatikánský špión, prožil jsem devět let v různých koncentračních táborech na Slavkovsku, Jáchymovsku a Příbramsku a vrátil jsem se domů na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960. Během svého vyšetřování a věznění prožil jsem chvíle dobré i méně dobré, získal jsem mnohou zkušenost příjemnou i nepříjemnou, obohatil jsem se o zážitky radostné i neradostné, měl jsem možnost mnohé vidět a slyšet, o mnohém přemýšlet a své vzpomínky jsem se rozhodl zachytit písemně.
Vzpomínky nadepisuji starým muklovským rčením: „Spadla klec!" , byl by však na omylu ten, kdo by se domníval, že v mém případě jde o nějaký muklovský román, o zachycení a barvité vylíčení životního údobí jednoho politického mukla. |
