Stránky jsou ve výstavbě.


Smír mezi přirozeným a pozitivním právem

Pomalým způsobem dochází ke smíření přirozeného a pozitivního práva poté, co přirozené právo bylo opuštěno v 19. století a byla uznávána jen platnost pozitivního práva.  Věnujme proto pozornost modernímu americkému a anglickému právu. V prvé kapitole bude pojednáno o právu přirozeném, ve druhé o právu pozitivním a třetí kapitola bude věnována novému modernímu pojetí práva v Americe a Anglii. Citace a parafráze z díla Welzela. Čtvrtá kapitola bude věnována závěru.  

 
 

Přirozené právo.                                                              

 

Exkurs: Co je právo? Máme-li začít probírat téma o právu, musíme si uvědomit, že každý jurista postavený před otázku: „Co je právo", je přiveden do určitých rozpaků, má-li zodpovědět formou definice, neboť na tuto otázku

neexistuje jednoznačná odpověď. Tuto nemožnost definice práva a jeho vymezení ve smyslu položené otázky potvrdil již Immanuel Kant, který konstatoval, že všechny podoby definice práva jsou pro takové vymezení nemožné. Právo se v minulosti objevilo v tolika různých podobách a liší se i dnešní právní konstrukce a motivace práva v takové míře, že nelze koncipovat jedinou podobu definice. Již římské právo znalo jednak právo zvykové, jednak právo positivní. V historii evropského práva jsme se setkali s právem přirozeným, zvykovým, positivním, historickým, se „spontánním řádem" právníka Friedricha Augusta Hayeka, s právem obyčejovým a jinými, která měla a dosud mají různou právní konstrukci a právní i filosofickou motivaci, kteréžto podoby nelze podřadit jedné definici. A přesto tyto jednotlivé podoby práva představovaly právo známé teorii práva. Zatímco v naší právní teorii se opíráme o positivní právo, jiné státy mají právo zvykové, Angličané lpí na svých právních precedentech, setkáváme se s různým pojetím „nalézání práva", jak je znalo již římské právo. Položenou otázku tedy nelze jednoznačně zodpovědět.