Stránky jsou ve výstavbě.


„Pacta sunt servanda" a „Zlaté pravidlo"

V Lidových novinách ze dne 15. 2. 2013 byl uveřejněn článek „Svedený a opuštěný", v němž se uvádí: Jan Fischer má dluhy a mnozí takysponzoři mu potom, co nepostoupil do druhého kola, slíbené peníze nedodali. Nebude proto na škodu, když se trochu zastavíme u tohoto případu a zamyslíme se o něm.  Prvá kapitola pojedná o povinnosti plnit dohody a sliby. Ve druhé kapitole se dotkneme obsahu Zlatého pravidla a ve třetí kapitole připojíme závěr.

 
 

„Pacta sunt servanda" neboli dohody se musí zachovávat.

         Internet uvádí: Ve vztahu k mezinárodním dohodám „každá smlouva v platnosti váže strany k tomu a musí být uskutečňována v dobré víře." Pacta sunt servanda se vztahuje na dobrou víru, zatímco Pacta sunt servanda se neztotožňuje s dobrou vírou. Toto opravňuje státy požadovat, aby závazky byly respektovány a aby se dalo spoléhat na to, že závazky budou respektovány. Tato základna dobré víry obsahuje, že smluvní strana nemůže se odvolávat na ustanovení svého městského (domácího) práva jako oprávnění zanedbat toto. Ovšem pokud se týče Vídeňské Konvence a UNIDROIT Principů, nesmí se zapomenout, že tyto jsou silně ovlivněny občanskými zákonnými jurisdikcemi. Vyvozovat z těchto pramenů, že Pacta sunt servanda zahrnuje princip dobré víry, je proto nesprávné.