V časopise Střední Evropa č. 125 ze září 2006 byl publikován článek Rudolfa Kučery: Turecko a Evropská Unie. V První kapitole bude tento článek ocitován, ve druhé kapitole k němu zaujmeme stanovisko.
Úvod: Je třeba prozkoumat, co všechno musí Turecko ještě změnit. Jsou to rozdílné problémy, jedny jsou povahy politické a právní, druhé hospodářské a sociální a konečně třetí okruh se týká problémů kulturních.
Problémy morální: V této souvislosti existuje podstatná výhrada proti Turecku. Jedná se o masakr na arménském obyvatelstvu na začátku první světové války, od něhož se zatím Turecko nijak nehodlá distancovat, ačkoli je to po něm opakovaně žádáno. Větší vraždění Arménů začalo proto po roce 1890, poté, co sestavil sultán z kočovných Kurdů tzv. hamidovské pluky, hamyidie (jejich název odvodil sultán od svého jména), které na sultánův pokyn a v jeho žoldu na Armény útočily a organizovaně je masakrovaly. Jen mezi lety 1894 až 1896 se stalo téměř 300.000 Arménů obětí těchto sultánem podporovaných akcí, mnozí z pronásledovaných také odešli do zahraničí. Po balkánských válkách se objevila nová turecká ideologie, panturkismus, zaměřená na turkizaci země a na sjednocení všech turkických kmenů pod tureckým vedením. K nejtěžšímu masakru Arménů došlo až během první světové války, v roce 1915. |
