Spravedlnost je ctnost a vedle statečnosti, moudrosti a mírnosti náleží mezi čtyři základní křesťanské ctnosti. Co je však podstatou spravedlnosti? Je to obsah pojmu staré definice římského práva, která praví: „Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi", „Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere"? (Spravedlnost je stálá a trvalá vůle poskytovat každému jeho právo. Složky práva jsou žít počestně, neškodit druhému, každému dávat to, co mu patří).
Co je to „to jeho", co máme každému poskytovat? Kdo to určuje, co je to „to něco"? Obsah tohoto pojmu nás bude zajímat v prvé kapitole této úvahy. Ve druhé kapitole věnujeme svou pozornost starému sloganu: „Fiat iustitia, pereat mundus!", „Nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví" A ve třetí kapitole křesťansky porovnáme vztah spravedlnosti a lásky. |
