Husserlova fenomenologie jako moderní filosofie stojí za uvážení. V prvé kapitole o ní pojednáme s oporou na internet a „Malé dějiny filosofie" Hanse Joachima Stoeriga. Úvaha bude spojena s přímými citacemi a parafrázemi autorů a je určena ke studijním účelům a zvýšení obecné vzdělanosti Sdružení křesťanských seniorů.
Základy a předpoklady vybudování fenomenologie.
Uvažujeme-li o vývoji filosofie od doby staré antické filosofie, shledáváme, že během jejího vývoje došlo k mnohým změnám v jejím obsahu a struktuře. Vznik fenomenologie se datuje až začátkem 20. století, takže její tvůrce se musel vyrovnat s podstatnými změnami jako s danostmi. Zmiňme se aspoň o tom nejpodstatnějším.
Za základní filosofii porovnání můžeme považovat vyspělé Aristotelovo
myšlení z konce 4. století př. Kr. Aristotelova metafyzika a kategorie ještě považují ve své realitě kategorie času a prostoru jako reality obsažené ve věcech. Toto jeho učení vyvrátil Kant názorem všemi filosofy přejatým, že čas a prosto jako jsoucna nevlastní realitu, nýbrž jsou pouze našimi způsoby nazírání, které my sami promítáme do poznávané přírody jako její obsah.
Aristoteles nepochyboval o realitě jsoucna jako takového, zatímco Kant tento názor vyvrátil tvrzením, rovněž všemi přijatým, že jsoucna nepoznáváme jako taková reálně, že věc nepoznáváme o sobě, nýbrž pouze tak, jak se nám lidem jeví, tedy jen jako jev. Tuto skutečnost jsme převzali jako jistotu.
Husserl také zcela převzal nauku anglických empiriků Lockeho a Huma s jejich pojmem zkušenosti a počitků a zastával jejich názor, že v našem rozumu není nic, co by již dříve nebylo v našich smyslech. | 
