Volker Gerhardt podává svůj určitý názor na víru a bude vhodné se jeho názorem zabývat. V prvé kapitole uvedeme v citátech a parafrázích stanovisko Gerhardta, ve druhé kapitole vyslovíme vlastní shrnutí. Úvaha je určena pro studium členů Sdružení křesťanských seniorů a slouží k jejich obohacení ve věcech obecného zájmu.
Gerhardt uvádí, že nejsme-li schopni hovořit o Bohu a o tom božském, to spočívá v naší vlastní lidské přirozenosti. Nemůžeme se vyjadřovat dostatečně o těch charakteristikách, které spojujeme s pojmem Boha, neboť takováto vyjádření o tajemství překračují reálné meze a síly lidského rozumového a smyslového poznání. To božské leží vně horizontu vědecké zkušenosti: Jednak nemá nejmenší smysl tázat se na existenci Boží, jednak nemůžeme vztahovat Boha na naše schopnosti a dokonalosti, na podstatu lidí. Jedině když přiznáme, že vědění není vůbec možné bez víry a že víra již proto nemůže stát v opozici k vědění, máme šanci přiznat se vědomě k tomu, z čeho již beztoho žijeme.
Stojíme před problematikou: mnohost, jedinost a celkovost, předanou nám antickou filosofií. Podle Thaleta z Miletu jednotu původu světa a lidstva tvoří "voda". |
