Jestli máme, v poslední době, na někoho smůlu, tak jsou to ministři kultury. Bývalá paní ministryně běžela na vlak do Vizovic, když ještě stačila povolit zbourání domu na Václavském náměstí. Naopak současnému panu ministrovi nestačili ani ukázat, kde jsou v Nosticově paláci toalety a už odvolal ředitele Národního divadla. Pan ministr toalety ani nepotřeboval, protože musel honem běžet na kobereček panu premiérovi. Jak mu asi svůj postup zdůvodňoval?
Prý si myslel, že když nikoho neodvolá, není plnohodnotný ministr a mohl by letět sám. Navíc, má moc kamarádů a funkci ředitele už jednomu slíbil. Bude se taky možná rekonstruovat budova Státní opery a to se nemůže jen tak pustit z ruky.
Jenže Opera není Temelín. Pan premiér si dupnul. Bylo to slyšet i přes plyšový kobereček, na kterém se nekulturně potil ministr kultury. Tak se stalo, že bývalý, minutový ředitel Zlaté Kapličky, se cestou do Plzně dozvěděl, že už není minulý ředitel, ale naopak už zase ředitel budoucí. Problém bude, čím pan ministr podepíše panu zaseřediteli jmenovací dekret. Psacích potřeb je na ministerstvu dost, ale ruce k podpisu nejsou volné. Pan ministr se totiž oběma křečovitě drží židle.
Na závěr něco pozitivního: My Češi, jsme tak kulturní národ, že si klidně můžeme takovéto ministry kultury dovolit.
Petr Burgr |
