Stránky jsou ve výstavbě.


Vnímejme se...

Stále se mi vrací včerejší tiskovka s oficiálním startem kampaně KDU-ČSL...  I když jsem si ve čtvrtek večer oficiálně navlékl konkrétní dres, stále se dívám na každou stranu očima nezávislého pozorovatele, ještě cítím na bundě čerstvý vítr z veřejných prostranství, v duchu slyším hovory "obyčejných" lidí, nejsem jistě uzavřen v umělohmotné krychli... a snad právě proto mi může být věřeno: byla to v Paláci Charitas na pražském Karlově náměstí milá prezentace.

 
 

Stále se mi vrací včerejší tiskovka s oficiálním startem kampaně KDU-ČSL...  I když jsem si ve čtvrtek večer oficiálně navlékl konkrétní dres, stále se dívám na každou stranu očima nezávislého pozorovatele, ještě cítím na bundě čerstvý vítr z veřejných prostranství, v duchu slyším hovory "obyčejných" lidí, nejsem jistě uzavřen v umělohmotné krychli... a snad právě proto mi může být věřeno: byla to v Paláci Charitas na pražském Karlově náměstí milá prezentace.

Co mne zaujalo nejvíc? Všichni lídři krajských kandidátek jsou akceptovatelní, sympatičtí lidé, kteří vědí, kam svoji káru táhnout. Kupodivu k nejlepším patřily proslovy vedení. Je dnes až neuvěřitelné, že člověk cítí hrdost, když mluví předseda, první místopředseda či místopředseda z jižních Čech, který má ještě navíc vpravdě jevištní projev /aby ne, vždyť je zapálený ochotník/. Mají své oblasti dobře rozdělené, neboť je mají nastudované, zažité, pod kůží... jeden ekonomiku, druhý zemědělství, třetí sociální problematiku. Velkým vnitřním ztišením byl pro mne předsedův závěr s osobním vyznáním o vlastním zdravotním stavu. Jeho pokora před životem a uvědomování si vlastního konce dodala mým očím dva bílé brilianty.

Cestou domů zastavil jsem se v potravinách OD MY na Národní třídě... když jsem se blížil k pokladně... přistoupila ke mně žena... docela hezká blondýna s culíkem... lehce přes čtyřicet...

"Budete platit penězi?"

"Ano," odpověděl jsem překvapeně.

"Prodám vám své čtyři stravenky, chcete?"

"To je nějaká kulišárna, že jo?" řekl jsem s úsměvem pod vousy.

"Opravdu není, zůstanu tady vedle vás, dokud nezaplatíte."

Tak jsem s ní směnil 4 stravenky za 240 korun v hotovosti.

Zůstala vedle mě, dokonce mi pomohla u pokladny přidržet tašku... vše proběhlo bez problémů.

Rozloučil jsem se s ní přáním hezkého víkendu a... a šel domů jak opařený.

Ta mladá žena (patrně maminka) omezila svoji spotřebu, utáhla si opasek, protože jí třeba chybí prostředky na elektřinu, plyn či školní pomůcky.

Dnes prodala své stravenky... co prodá příště?

Své tělo?

Připomínám, že se toto stalo v srdci hlavního města střední Evropy...

 
  Obrázky