Pokračování dřívější úvahy Schizma.V prvé kapitole probereme schisma Johna Calvina, ve druhé kapitole schizma Jindřicha VIII., ve třetí kapitole reformacwe a ve čtvrté kapitole provedeme vlastní shrnutí. Úvaha se ve svých citacích a parafrázích opírá o dílo Philipa Hughese „A short history of the Catholic Church" a je určena ke studijním potřebám členů Sdružení křesťanských seniorů.
John Calvin.
Švýcarsko také mělo svou náboženskou revoluci a mělo přijít od francouzského luterského utečence ve Švýcarsku – Johna Calvina – v generaci po Lutherovi a dále se rozvíjet. Mělo pohltit vůbec velkou část Francie, Nizozemí a Skotska z katolické církve Toto militantní náboženství křižáckého charakteru odňalo všechnu mírnost a shovívavost luteránství a vyvíjelo se k úplné doktríně, která latentně v luteránství spočívá, totiž které Luther nikdy nečelil, totiž že Bůh některé lidi vytváří, aby je spasil. jiné aby zatratil. Bůh se může ukázat ve své spravedlnosti. Existují tedy dva druhy lidí, vyvolení a odsouzení, a jsou takovými stvořením a pozitivním činem Božím. Kalvinismus odmítal státní patronát nad náboženstvím. Týkalo se to státu ohledně lidských bytostí, který to řídil a těch vyvolených a zavržených, kteří spadali pod církev. Ani nejvyšší papežský teoretik z třináctého století nemohl učit tyto první kalvinisty něčemu takovému o prvenství spirituality. A v Ženevě kalvínský vliv ustanovil model pro všechny státy, republiku, kde kalvinističtí ministři vládli, soudili a trestali všechno a všechny slabosti a hříchy lidstva, jak se domnívali, že by Bůh jednoho dne soudil a trestal pro věčnost. V Ženevě Kalvín zřídil velkou kolej a tam byli školeni kalvínští ministři – mnozí z nich bývalí kněží a duchovní – jejichž činy získaly tisíce konversí pro sektu. |
