Zamýšlíme-li se nad historií lidstva, shledáváme, kolik zla způsobila tato shora uvedená zásada, jak hodně poškodila lidstvo. Bude proto ku prospěchu, když se tu trochu u ní zastavíme. V prvé kapitole si povšimneme, jak se projevila v naší zemi v letech po převzetí moci komunistickým režimem, druhou kapitolu věnujeme zamyšlení nad současnými potížemi ve vládní koalici a ve třetí kapitole se pokusíme o shrnutí. Tato úvaha je určena ke studiu členům Sdružení křesťanských seniorů o otázkách obecného zřízení v politickém životě.
Po únoru v roce 1948 byla komunistická strana v ČSSR postavena před náročný úkol rozšířit urychleně svou členskou základnu a dostat své členstvo, tak i valnou část občanstva do svého vlivu. Touto cestou chtěla strana jednak přesvědčit občany státu, že je silou vyjadřující převážné mínění ve státě a usměrnit ve smyslu svých politických cílů toto veřejné mínění. Začala proto širokou akci náboru nových členů do strany, a to za použití nátlaku psychického i fyzického. Toto bylo pro stranu jejím prvořadým úkolem, přičemž v blízké i vzdálené budoucnosti měla strana možnost podle své potřeby provést svou očistu a zbavit se členů, kteří by jí nevyhovovali. Mouřeníni po splnění svého úkolu mohli být zlikvidováni.
V těchto pro ČSSR tak vážných a tíživých dobách zaujali někteří novopečení straníci i stanovisko, že je lépe tlaku ustoupit, vstoupit do strany, snažit se stranu prostoupit a vnitřně prokvasit názory, které by měnily smýšlení a cíle strany a přizpůsobit tak marxismus podle potřeb těchto nových členů strany. Tito lidé se ve svém záměru mýlili, pokud jejich myšlení bylo vůbec upřímné a lidé nehledali jen ve svém vysvětlení alibi pro své svědomí. |
