Stránky jsou ve výstavbě.


Josef Pekař: O smyslu českých dějin. Rozmluvy. Praha 1990

Tento Pekařův článek je určen členům Sdružení křesťanských seniorů pro studijní potřebu veřejných záležitostí.

Smysl českých dějin:Kolega Nejedlý řekl minule, že spor o smysl českých dějin byl spor o nás, o náš vztah k minulosti, o to, nač v dějinách klademe důraz. Tím trefně naznačil, co v takových výkladech minulosti bývá subjektivního; mezi mými vývody proti Masarykově české filosofii měla neposlední místo právě argumentace, že Masaryk chce ověřiti, opříti, odůvodniti svůj vlastní jistě ušlechtilý cíl výchovný domnělým souhlasem minulých generací. Je otázka, platí-li to, co řekl Nejedlý, o sporech takové povahy vůbec, jinými slovy, můžeme-li sdostatek objektivně poznati a hodnotiti skutečnosti minula, vystříhajíce se poruch, jimiž vzor náš bezděky spoluurčuje jednak náš světový názor a náš poměr k problémům přítomnosti, jednak šíře našeho mravně kulturního rozhledu. Odpovím, že těch poruch a nedostatků a rozdílů z nich plynoucích se vyvarovati nemůžeme a v tom smyslu vždy budou hlediska přítomnosti spolu se mísiti do výkladů minulosti. Bude to právě historik, jenž mnoho přemýšlel a studoval o naší minulosti, který se bude rozpakovati dáti jednoznačnou odpověď na otázku, jaký je smysl českých dějin. Co je to smysl dějin? Smysl je tu hlavní obsah, jindy hlavní vzpružina, jindy úhelná idea, jindy hlavní nebo národní úkol, národní poslání nebo program, jindy i titul slávy; hlavní je, že se předpokládá, jakoby z dějin národních bylo lze jednu myšlenku, jednu tendenci, tedy jeden „smysl" jako tvůrčí nosnou sílu jejich odvoditi; důležité je také, že celá koncepce Masarykova souvisela vznikem svým s potřebou propagace, s potřebou apoštolátu v boj nesené myšlenky. Někdy smyslem rozumí se, co je jaksi primární nebo věčné v dějinstvu, čeho je skutečnost pouze vnější formou, klade se důraz na pochopení cíle nebo účelu vývoje, na logicko teleologický charakter jeho, chce se takřka strhnouti poslední clona z tajemství života. Hodnocení toho druhu, v němž jako u Masaryka, je hledisko empiricko poznávací prostoupeno stanoviskem mysticko teleologickým, vede nutně do dálek metafyzických nebo k řešení náboženskému.

 
 

Tento Pekařův článek je určen členům Sdružení křesťanských seniorů pro studijní potřebu veřejných záležitostí.

Smysl českých dějin:Kolega Nejedlý řekl minule, že spor o smysl českých dějin byl spor o nás, o náš vztah k minulosti, o to, nač v dějinách klademe důraz. Tím trefně naznačil, co v takových výkladech minulosti bývá subjektivního; mezi mými vývody proti Masarykově české filosofii měla neposlední místo právě argumentace, že Masaryk chce ověřiti, opříti, odůvodniti svůj vlastní jistě ušlechtilý cíl výchovný domnělým souhlasem minulých generací. Je otázka, platí-li to, co řekl Nejedlý, o sporech takové povahy vůbec, jinými slovy, můžeme-li sdostatek objektivně poznati a hodnotiti skutečnosti minula, vystříhajíce se poruch, jimiž vzor náš bezděky spoluurčuje jednak náš světový názor a náš poměr k problémům přítomnosti, jednak šíře našeho mravně kulturního rozhledu. Odpovím, že těch poruch a nedostatků a rozdílů z nich plynoucích se vyvarovati nemůžeme a v tom smyslu vždy budou hlediska přítomnosti spolu se mísiti do výkladů minulosti. Bude to právě historik, jenž mnoho přemýšlel a studoval o naší minulosti, který se bude rozpakovati dáti jednoznačnou odpověď na otázku, jaký je smysl českých dějin. Co je to smysl dějin? Smysl je tu hlavní obsah, jindy hlavní vzpružina, jindy úhelná idea, jindy hlavní nebo národní úkol, národní poslání nebo program, jindy i titul slávy; hlavní je, že se předpokládá, jakoby z dějin národních bylo lze jednu myšlenku, jednu tendenci, tedy jeden „smysl" jako tvůrčí nosnou sílu jejich odvoditi; důležité je také, že celá koncepce Masarykova souvisela vznikem svým s potřebou propagace, s potřebou apoštolátu v boj nesené myšlenky. Někdy smyslem rozumí se, co je jaksi primární nebo věčné v dějinstvu, čeho je skutečnost pouze vnější formou, klade se důraz na pochopení cíle nebo účelu vývoje, na logicko teleologický charakter jeho, chce se takřka strhnouti poslední clona z tajemství života. Hodnocení toho druhu, v němž jako u Masaryka, je hledisko empiricko poznávací prostoupeno stanoviskem mysticko teleologickým, vede nutně do dálek metafyzických nebo k řešení náboženskému.

 
Přiložené soubory
Smysl dějin.doc