Zamýšlíme-li se nad nedobrým stavem v našem státním společenství, shledáváme, že na předním místě je to nedostatek morálního postoje v naší společnosti a že velkou roli v tom hraje porušování pravdomluvnosti. Proto bude vhodné se v této naší úvaze věnovat této otázce. V prvé kapitole úvahy se
zamyslíme nad učením Katolického katechismu o hříchu lži, druhá kapitola bude věnována názorům moralistů Skoblíka a Peschkeho, ve třetí kapitole podáme vlastní shrnutí. Názory katechismu a moralistů budou podány
v citacích a parafrázích. Tato úvaha je určena studijním potřebám členů Sdružení křesťanských seniorů ke studiu filosofie a etiky.
Lež podle Katolického katechismu.
Člověk od přirozenosti touží po pravdě. Má povinnost ji ctít a dosvědčovat: „Všichni lidé, protož jsou osoby -.. jsou v souladu se svou důstojností vlastní přirozeností pobádáni a zároveň i mravně zavázáni hledat pravdu, především náboženskou. Jsou též vázáni přidržet se poznané pravdy a podle jejích požadavků zařídit celý svůj život".
Pravda jako správnost jednání a lidské řeči se nazývá pravdivost, upřímnost a přímost. Pravda neboli pravdivost je ctnost, která spočívá v tom, že se projevujeme pravdivě ve svých skutcích, říkáme pravdu svými slovy a varujeme se přitom dvojakosti, přetvářky a pokrytectví.
Nebylo by možné lidské soužití, kdyby si lidé navzájem nedůvěřovali, totiž „kdyby si navzájem neříkali pravdu". Ctnost pravdivosti dává spravedlivě druhému, co mu patří. Pravdivost respektuje správnou rovnováhu mezi tím, co má být sděleno, a tajemstvím, jež má být zachováno; vyžaduje čestnost a diskrétnost. Kvůli spravedlnosti „má člověk druhému sdělit pravdu".
Lež spočívá v tom, že „člověk říká nepravdu s úmyslem oklamat".
Lež je nejostřejší urážka pravdy. Lhát znamená mluvit nebo jednat proti pravdě, aby byl uveden do omylu ten, kdo má právo ji znát. Lež tím, že narušuje základní vztah člověka k pravdě a k bližnímu, znehodnocuje zároveň konstitutivní vztah člověka a jeho slova k Bohu.
Závažnost lži se měří podle povahy pravdy, kterou zkresluje, podle okolností, úmyslů lháře, podle škod způsobených těm, kteří jsou jejími oběťmi. Lež sama o sobě je pouze lehkým hříchem, stává se však smrtelným, když těžce poškozuje ctnost spravedlnosti a lásky.
Lež je třeba odsoudit pro její povahu. Je znevážením slova, jehož funkcí je sdělovat jiným poznanou pravdu. Vědomý úmysl uvésti bližního do omylu tvrzením odporujícím pravdě je prohřešek proti spravedlnosti a lásce. Provinění je větší, když úmysl oklamat je spojen s nebezpečím, že bude mít pro ty, kteří jsou odvráceni od pravdy, zhoubné následky. |
