Již dříve jsme se zabývali otázkou o přímé a nepřímé demokracii, uvažovali o jejich výhodách a nevýhodách a uzavřeli svou úvahu v tom smyslu, že převažovat musí nepřímá demokracie, tj. reprezentativní demokracie a přímé demokracii bude vyhrazeno pole působnosti v podobě referend v regionech, okresích a krajích, případně v zemích a jen v případech nutnosti v rámci celé země, zvláště bude-li se jednat o jakýsi celonárodní plebiscit. Poněvadž však nejen v naší zemi se občas vyskytují otázky o větší aplikovatelnosti přímé demokracie a v Německé spolkové republice někteří obyvatelé doporučují její zavedení v celém státě, nebude na škodu vrátit se ještě jednou k této problematice s jistými doplňky. Přitom budeme vycházet ze skutečnosti, že náš stát je vybudován na principu pluralistické demokracie.
Je běžným zjevem, že v době voleb se prosadí názor, že obsazení politických činitelů, poslanců a senátorů, ale i politických stran, se bude opírat o současný stav jejich preference v zemi a o očekávání nastoupení cesty obecného dobra a blaha v zemi. Uskutečněná volba potvrdila důvěru občanstva v novou vládu a očekávání, že nové vedení státu splní své sliby a dodrží ohlašovaný program politických stran a vlády. Voliči však najednou zjistí, že při volbách podlehli planým, možná i populistickým slibům stran, jejich důvěra a preference poklesnou, ale jsou vystaveni skutečnosti, že zvolená vláda a preferovaní političtí činitelé včetně politických stran zůstanou u vesla ve státě, třebaže jejich důvěra silně poklesla. Aktuální politický stav bude ten, že zemi budou vládnout osoby a organizace bez skutečného souhlasu a důvěry lidu. Tento stav bude trvat až do nových voleb, nejvýše předseda vlády může vyměnit některé nevyhovující osoby ve vládě. S tímto nezdravým stavem se občané musí spokojit, nedojde-l.i snad k mimořádným volbám, „důvěra", vůle a spokojenost občanstva je vynucena na dlouhou dobu. Marné jsou projevy nevole občanů, marné jsou hlasy různých „laických iniciativ", „impulsů", „nepolitických politik", které nemohou proniknout hroší kůží mnoha našich politických činitelů. Někteří politici se již ve svém postavení tak zabydlili, že si nedovedou představit, že by toto své postavení dobrovolně opustili, přestože je jim dobře známa jejich preference u obyvatelstva a jejich tváře stále spatřujeme na televizní obrazovce, třebaže mnohé jejich nedostatky, a to i trestního charakteru, jsou tolerovány nevidomým, neuvědomělým i indiferentním občanstvem. |
