V denní praxi se nám stává ve společenství více lidí, že si máme zvolit určitý směr či názor, ke kterému se přikloníme a přidáme svým hlasem, abychom jej podpořili a s ním se ztotožnili, případně abychom znemožnili získat souhlas názoru jinému, který s ním oponuje. Nezřídka se to stává v politickém dění, kterým se sleduje zvýhodnění určité skupiny lidí, určité vrstvy občanů, určitého směru preference. Více možností řešení se tak dostává do opozice a naší snahou je podpořit a prosadit ten cíl, který je nám bližší než cíle ostatní. Klademe si otázku, který z navrhovaných cílů je nám nejbližší a pro nás nejvýhodnější, kterému bychom raději dali přednost, S jeho existencí počítáme do budoucnosti a věříme v jeho vítězství v konkurenci s ostatními účelovými návrhy a možnostmi. Nezřídka si zvolíme takový cíl, který se nám jeví jako pravděpodobně přijatelný i druhým lidem, ke kterému se kloní větší počet lidí a volících subjektů.
Je nám obecně známo, že takto obecně preferovanými cíli budou pravděpodobně takové, ke kterým se přiklání většina stejně uvažujících, vycházíme z určité míry pravděpodobnosti a počítáme s tím, že se vyšších práv a úspěchů dostane právě té většině volitelů, kteří při volbě uplatní nárok na právo většiny. Nebude na škodu, když se trochu pozastavíme u dané problematiky práva většiny a zamyslíme-li se nad uskutečněním své volby, nad důvody, které nás vedou k připojení se k této většině, k jejímu dosažení úspěchu a účelu, o nějž usilujeme.
Povedou nás k této volbě tyto motivy:
Fikce pravdy spojená s volbou většiny: Mezi lidmi vládne přesvědčení, že čím více lidí se přiklání k určitému názoru, tím více se tato většina přibližuje k pravdě, neboť „čím více hlav, tím také více rozumu". Lidé ve svém denním počínání uvažují o tom, co je jim nejpříznivější, co jim poslouží k většímu prospěchu a k dosažení žádaného cíle a jestliže k tomuto vytčenému cíli směřuje větší počet lidí, dá se očekávat, že se také tomuto četnému přání jejich touha a přání vyplní. Jsem-li se svým názorem osamocen, je zde velká pravděpodobnost, že větší počet lidí, jdoucích ve sledování svých prospěchů a naplnění svých cílů, ve srovnání se mnou bude mít větší naději na dosažení prospěchu, poněvadž jejich volba bude opřena o větší počet jedinců, větší počet těch, kdo uvažují o jedné a téže věci, kdo mohou po rozumové stránce být uvážlivější, bližší pravdě a pravděpodobnosti úspěchu. Domníváme se, že jednotlivec, spoléhající se jen a jen na svou rozumovou potenci a její výsledek, může snáze dospěti k omylu, zatímco větší počet přemýšlejících lidí, zaměřených na jeden a tentýž cíl, má větší naději, že dospějí k pravdivějšímu výsledku.
Avšak po pravdě řečeno, tato fikce spojená s volbou většiny je mnohdy, někdy i velmi často, spojena s omylem. Nezřídka se stává, že pravdě se bude blížit více vyspělý a soudný jedinec, někdy i menší skupina lidí, skupina těch, kdo jsou rozumově vyspělejší, uvážlivější. Rozumová schopnost, překračující lidský průměr, se přibližuje více těm jednotlivcům a nikoli té mase lidí, která tvoří většinu. Inteligence a soudnost se spíše váže na výjimečné případy, někdy dokonce jen na ojedinělé, mimořádné jedince, takže bychom byli na omylu,. kdybychom se domnívali, že volba většiny představuje dosažení pravdy.
Většina představuje moc: Uvažujeme-li o většinovém počtu víc lidí, vybaví se nám určitá síla, moc tohoto celku, která značně překračuje moc jedince a jednotlivce, znásobuje ji svým počtem. Tato moc většiny vede mnoho jedinců k tomu, aby se přimkli k této většině, která jim bude nápomocna k dosažení jejich cílů. Jedná-li se totiž o politickou stranu, která zaujímá určité výhodné postavení v politickém stranickém spektru státu, dá se od ní očekávat, že bude přednostně preferovat své straníky při zadávání veřejných objednávek a dopomáhat jim tak k větším hospodářským výnosům. Podnikatel, který případně se stane nejen členem nějaké většinové politické strany, ale tuto svou stranu navíc podporuje svými dary a stane se tak sponzorem a mecenášem své strany, může očekávat, že vedení jeho strany mu bude nakloněno a bude zvýhodňovat tohoto svého příznivce. Je samozřejmé, že se tak často stane cestou zločinnou, založenou na korupci a podvodu, velmi často těžko prokazatelnou. Jsou nám dobře známy případy v našem státě, kdy státní činitelé se nedrží zákonné normy při zadávání státních objednávek, neřídí se povinností postupovat cestou hospodářské soutěže a ke škodě státu umísťují své zakázky do rukou svých tajných sponzorů, kteří nadsazením hodnoty svého pracovního výkonu si opět uhradí své tajné úplatky. Stát doplatí na takovýto postup předražením výdajů za provedené práce, podnikatel vydělá na předražení své dodávky a politická strana nebo státní činitel shrábne do své kapsy nezdaněnou hodnotu úplatku. Státem či politickou stranou preferovaný podnikatel tak svou účastí ve většinové straně využije moci své početné strany a výsledný zisk je mu dokladem dobré volby členství v takovéto straně. Jeho volba moci stranické většiny mu přinesla bohatý výsledek. Volba politické strany vzhledem k blízkosti zájmů strany a jejího člena: V minulém životě našeho státu existovala u nás agrární politická strana, která především shromažďovala své členy z oblasti zemědělského podnikání. Byla tu tedy úzká spojitost cílů agrární strany a jejích členů z řad velkopodnikatelů, vlastníků větších zemědělských podniků, a malopodnikatelů, jednotlivých zemědělských pracovníků v oblasti zemědělského podnikání. Dalo se tedy očekávat, že členy agrární strany se stanou podnikatelé ze sféry zemědělství, kteří také budou mít zájem o to, aby jejich politická strana zaujímala vedoucí postavení v politickém spektru. To se jim také podařilo, neboť v té době počet zemědělských občanů v našem státě byl značný. Stát tehdy, a tedy i agrární strana, rozhodovala o přidělování pozemků z rušených šlechtických usedlostí a velkostatků, takže po této stránce členství v agrární straně pro její členy přinášelo mnoho výhod. Vznikaly tehdy také družstevní zemědělské organizace, které zemědělcům umožňovaly levnější nákup zemědělských umělých hnojiv, snadnější výkup a prodej zemědělské sklizně, výhodnější odbyt zemědělského dobytka. Byl zde proto dostatečný důvod pro občany zemědělského povolání, aby se přiklonili k volbě členství v agrární straně, ke které měli nejbližší vztahy.
Vláda většiny jako záruka bezpečnosti v politickém riziku: Zamýšlíme-li se nad otázkou, proč lidé dávají přednost stát se členem politické strany, která představuje většinu, docházíme k závěru, že lidé tak často činí proto, že dopouštějí-li se snad ve své volbě omylu, téhož omylu se dopouští i daná většina a že tedy odpovědnost za tento omyl ponese i většina a že tedy případná kritika se zaměří i na většinu, takže jedinec jakožto člen této většiny se dostane snadno z případných potíží. Pomýlenou většinu totiž nelze tak snadno kritizovat a persekvovat pro její omyl. Jestliže se jedinec zařadí do široké vrstvy nacistů nebo stoupenců komunistické ideje, případný jeho omyl bude zmenšen tím, že stejného omylu se dopustila velká většina jiných lidí, kterou přece nelze tak snadno za její omyl kritizovat, persekvovat a stíhat. Pokud se takováto kritika většiny dostaví, může být jednotlivec ubezpečen, že ve svém provinění nebude se příliš lišit od vlády většiny a bude mu útěchou, že na svůj omyl doplácí jen jako člen takovéto většiny, nikoli jako on sám, jako jedinec. Útěchou mu vždy bude, že nebyl sám, kdo se dopustil něčeho nedobrého, že omyl měl kolektivní charakter a že tedy vina nespočívá výlučně na něm, nýbrž na obecném a celkovém pochybení celé většiny. Pokud určité zavinění omylu bude pardonováno celé většině, toto provinění bude prominuto i jemu a nikdo jemu osobně nebude moci provinění vytýkat.
Volební preference jako určovatel většiny: Hledáme-li údaj o volební většině, zjišťujeme, že jediným ukazatelem je hlášení agentury volebních preferencí o současném stavu politického stranického spektra. Teprve výsledek voleb po skončení volebního období nám podá skutečný stav preferencí ve státě, vyjadřující totiž aktuální situaci stavu příklonu obyvatelstva k jednotlivým politickým stranám. Tyto preference nejsou něčím stabilním v čase. Reagují totiž na okamžitou náklonnost občanů k politické straně, kterážto náklonnost závisí na aktuálním kladném či záporném projevu politické strany či jejího čelného představitele. Politická strana se totiž mohla dopustit určitého omylu ve svém postoji či konání, omylu, který se odrazil v přízni či nepřízni voličů. Věc však není tak jednoduchá, jako by záleželo pouze na veřejném projevu příslušné politické strany či jejího představitele, neboť veřejné mínění může reagovat také na hodnocení hromadných sdělovacích prostředků postupu politické strany. Toto hodnocení může být kladné nebo záporné nejen s ohledem na příslušný postup politické strany či jejího zástupce, ale i s ohledem na apriorní stanovisko, někdy účelově určené, hromadného sdělovacího prostředku. Kladný či záporný postoj, nestranný či účelově determinovaný, hromadného sdělovacího prostředku positivně či negativně ovlivňuje veřejné mínění občanů a jejich postoj se projeví také v hlášení orgánu preferencí politických stran.
Ale ani tento výsledný stav nemusí odpovídat objektivní skutečnosti. K omylu totiž může docházet i ze strany orgánu stanovícího politické preference. Dotážeme-li se představitele orgánu stanovícího politické preference jednotlivých politiků a politických stran, dozvíme se, že jejich postup je založen na přísných vědeckých účelech a kritériích, které berou v úvahu procento mužů a žen ve státě, procentní rozdíl jednotlivých věkových skupin, procentní rozdíl různých povolání a příslušnosti k politické levici nebo pravici a dalších jiných ukazatelů. Podle tohoto vyjádření orgánu preferencí by jeho pracovníci měli postupovat v intencích takto naznačeného postupu a zaměřit se také na percentuálním poměru jednotlivých vrstev obyvatelstva. Ale jak známe kvalitu a objektivitu pracovníků v našem hospodářství, musíme pochybovat, že by členové týmů zpracovávajících politické preference překračovali úroveň pracovní kvality normálního našeho občana a dodržovali stanovené výzkumné předpoklady. Zkoumající orgán vychází z předpokládaného omylu 2-3% a nedá se věřit, že by s ohledem na výsledek a vždy vysvětlitelný omyl zdůvodněný neočekávanými vlivy konečné stanovení politických preferencí prokázalo jeho objektivitu. Můžeme se domnívat, že členové ke svému závěru o preferencích dospívají pouhým odhadem, přičemž se opírají o svou zkušenost a u menších stran spoléhají na uznaný a předem přijatý omyl 2-3%. Představitel KDU ČSL např. prohlásil, že v době, kdy její preference poklesly o 3%, nedošlo ani ve straně ani v jejím vedení k žádnému defektu, který by tento pokles zdůvodňoval a vysvětloval.
Důvody, které vedou občany k volbě politické strany: .V předcházejícím jsme se věnovali otázce, proč občané volí přednostně většinové politické strany. Když se jim však nejedná o dosažení většiny, co je vede vůbec ke zvolení určité strany? Důvodů bývá více.
Málokdy se stává, že by občané při volbě politické strany přihlíželi k jejímu volebnímu plánu a programu. Nestudují tento údajný program, neboť ze zkušenosti je jim známo, že politické strany většinou nikdy svůj program nedodrží, ale vždy jeho nedodržení vysvětlí, pokud vůbec k jeho vysvětlení přikročí. Občané tedy volí svou politickou stranu z určité tradice, poněvadž ji volili už odedávna; volili ji pro její obecné zaměření, které je uspokojuje.
Někdy občané volí politickou stranu proto, že podlehli jejímu populismu a jejím slibům a dodržení programu. Ve stranickém populismu se již mnohokrát zklamali, ale nesčetněkrát opakovaný slib a závazek má vždy určitou míru přijatelnosti. Proč by si člověk neponechával určitou naději do budoucnosti, že snad tentokrát politická strana svůj závazek splní a uspokojí tak naše očekávání. Konečně touto nadějí se uspokojují všichni ti občané, kteří věří všem slibům z reklam, kterými jsou denně ovlivňováni a kterým také věří.
Občané při své volbě politické strany jsou ovlivňováni hromadnými sdělovacími prostředky, které jim určité strany vychvalují a je propagují, od jiných odrazují. Když je občanům stereotypně předkládáno jedno a totéž tvrzení, nakonec toto tvrzení přijmou za holou skutečnost, aniž by uvážili, že se možná jedná o omyl nebo účelové tvrzení, které sleduje určitý cíl, který je občanu neznámý. Dennodenně se setkáváme s tvrzeními hromadných sdělovacích prostředků o údajných zločinech a trestných činech určitých politických činitelů, kteří i přes mnohá šetření jsou prohlášeni za nevinné, za politicky napadané a nařknuté, ať už tato údajná nevinnost je skutečná nebo jen státními orgány prohlašovaná a promíjená. Poněvadž v našem státě se setkáváme s takovým množstvím zatajovaných trestných činů, tj. státem a státními bezpečnostními orgány, státními zástupci a soudy odkládanými bez obžaloby a bez trestu, že sami nevíme, na čem jsme a zda někomu křivdíme či nikoli.
V neposlední řadě si volíme určitou politickou stranu, jejíž postup nebo projev jejího představitele nás uspokojil a nám se líbil a nás nějak zaujal, případně je nám sympatická politická strana, jejíž představitel se nám líbil, někdy i tím, že nadával na stávající současné poměry ve státě a jejich neudržitelnost. Toto jsou však motivy a důvody, proč v jednotlivých případech a bez velkého přemýšlení se přikloníme svými sympatiemi k určité straně. Takových případů „ad hoc" je velmi mnoho a nesvědčí právě o rozumové dispozici občana. Do této skupiny náklonnosti občanů k určité politické straně lze zahrnout i případy, kdy politická strana získává své stoupence menším pohoštěním či tvorbou černých duší.
Josef Plocek |
