Je důležitá psychosomatická reakce na ohrožení, jejíž komponenta je impuls se mu vyhnout – útěkem či ustrnutím, řidčeji útokem je-li spojena se zlostí.
Nejde jen o fyzický, vitální strach z ohrožení vlastního života (přepadení, povodeň) nýbrž i z ohrožení vlastní psychické existence (psychické trauma v důsledku intruze či zneužití, či rozpad až ztráta vlastní osobnosti u schizofrenie) či i nějakého důležitého aspektu vlastní osobnosti (sebedůvěry, asertivity, sebekontroly, sebeúcty).
Přitom se jedná buď o aktuální úzkost v situaci, kdy se nebylo možno ohrožení vyhnout a proces poškození či traumatizace je již v běhu, nebo – mnohem častěji o signální úzkost, která signalizuje nebezpečí, možné ohrožení
Co ohrožuje naší psychíckou existenci, stabilitu a rovnováhu ? Vše, co ohrožuje , zvl. u závislého dítěte, základní vitální potřeby což jsou potřeba kontaktu, podpory a lásky – tedy strach z opuštění, ztráty blízké osoby, důležitého vztahu, ztráty responzibility a potřeba individuace, autonomie, osobnostního rozvoje a růstu a tudíž strach ze ztráty či omezování svobody, extrémně ze ztráty vlastního já v příliš úzkém vztahu, ztráta sebepůsobnosti, kompetence zvládat svůj život; jde o potvrzení své existence, sebeúcty a sebevědomí, a též o strach z devalvace. |
