Stránky jsou ve výstavbě.


Má se KSČM podílet na vládnutí?

Je sice důležité, jestli se komunisté vypořádali s minulostí, ale jejich hlavní problém je v tom, že se nevypořádali s přítomností. U každé strany je třeba si položit otázku, jestli je schopna nabídnout lidi, kteří mohou společnosti prospět. Dobrou testovací otázkou by také bylo, jestli by předseda té či oné strany mohl být premiérem, protože co kdyby náhodou volby vyhrál?

Komunisté byli vždy spíše jakousi agenturou specializovanou na uchopení moci a její udržení. Výraz politická strana má totiž smysl jen tam, kde je volná soutěž stran ve svobodných volbách, které se navíc podle pravidel opakují. Komunisté jednou v historii vyhráli volby (1946) a byť nezískali většinu, zabránili konání jakýchkoli dalších svobodných voleb. K puči roku 1948 došlo i proto, že bylo jasné, že ty další už zřejmě nevyhrají. S tím jde ruku v ruce spojení se zahraniční mocností, SSSR, která byla ochotná zasáhnout, kdyby to u nás Klement Gottwald nezvládnul.

 
 

Má se KSČM podílet na vládnutí?

Je sice důležité, jestli se komunisté vypořádali s minulostí, ale jejich hlavní problém je v tom, že se nevypořádali s přítomností. U každé strany je třeba si položit otázku, jestli je schopna nabídnout lidi, kteří mohou společnosti prospět. Dobrou testovací otázkou by také bylo, jestli by předseda té či oné strany mohl být premiérem, protože co kdyby náhodou volby vyhrál?

Komunisté byli vždy spíše jakousi agenturou specializovanou na uchopení moci a její udržení. Výraz politická strana má totiž smysl jen tam, kde je volná soutěž stran ve svobodných volbách, které se navíc podle pravidel opakují. Komunisté jednou v historii vyhráli volby (1946) a byť nezískali většinu, zabránili konání jakýchkoli dalších svobodných voleb. K puči roku 1948 došlo i proto, že bylo jasné, že ty další už zřejmě nevyhrají. S tím jde ruku v ruce spojení se zahraniční mocností, SSSR, která byla ochotná zasáhnout, kdyby to u nás Klement Gottwald nezvládnul.

Komunisté umí využít všech výhod demokracie proti ní samotné. Šéf strany Vojtěch Filip si 22. 2. ´13 pochvaloval, jak byla vztyčena socha Julia Fučíka a vydáno nové vydání jeho Reportáže psané na oprátce. Opomenul dodat, že za vlády komunistů by nikdo nemohl u nás vztyčit sochu Masaryka a že reportáž vyšla poprvé v úplném vydání v „kapitalistickém" nakladatelství v roce 1995. Komunisté mohou vystupovat v televizních debatách a říkat si, co chtějí. Jejich odpůrci, byť i jen za náznak odporu, riskovali v době komunistické vlády vězení.

Pokud jde o tzv. církevní restituce, napsal V. Filip 17. 5. ´13 v Haló novinách, že církevní restituce mají stát každého občana ČR 10 tisíc korun, tedy desetkrát více, než tomu bylo v sousedních zemích. K tomu se dá jen dodat, že u nás komunistický režim ukradl církvím více než jinde, krom toho, že komunisty nikdo nenutil si brát, co jim nepatří a ještě to zdevastovat. Pokud jde o finanční narovnání, představuje každý rok asi tak dvě promile státního rozpočtu. K požadavku komunistů na referendum o církevních restitucích lze jen podotknout, že se komunisté pouštějí na křehký led, protože průzkumy ohledně toho, zda komunistickou stranu zakázat, vycházely dost v její neprospěch...

Když si přečteme články v Haló novinách o odsouzené komunistické prokurátorce z procesu s Miladou Horákovou Polednovou-Brožovou, jsou plné lítosti nad „nejstarší odsouzenou", ale nikde ani slovo odsouzení nad jejím nechutným projevem u soudu. A především nad jejím výrokem po propuštění na základě milosti, že si Horáková za odsouzení mohla sama, protože se neměla přiznávat. Nikde stopa lítosti nad lidmi umlácenými ve věznicích, či zastřelenými na hranicích, spíš se vychvaluje tzv. služba vlasti, kterou prý pohraničníci vykonávali. Proč ji vykonávali proti vlastním občanům, kteří nesměli vycestovat ani na kafe do sousední vesnice na bavorské Šumavě? Přece není správné, aby oběti komunistických věznic a táborů měly nižší životní úroveň než jejich pronásledovatelé. Takový stav je morálně devastující.

Nemohu pominout, že jsem byl ředitelem ÚSTR, který měl ze zákona zkoumat totalitní režimy, tedy i komunistický a že jsem poté, co Senát ovládla levicová většina, v této funkci musel skončit. Zmíním aspoň jednu věc. Debata se vedla o tom, zda byl komunistický režim po celou dobu totalitní, když měl přece různá období, třeba v letech 1968/69. Ten režim byl totalitní vždycky, i když je samozřejmě rozdíl mezi Dubčekem a Gottwaldem.

Většinu členů KSČM tvoří lidé, kteří byli již předlistopadovými členy. Jak by mohli nabídnout kompetentní odborníky pro tuto zemi, když je neměli nikdy? Zanechali po sobě Československo s nižší životní úrovní, nižším věkem dožití, horší infrastrukturou než tomu bylo v chudých zemích na Západě. Změnu smýšlení u nich nelze očekávat. Ani to, že by zmizely jejich vazby na tehdejšího zahraničního ochránce. Jím bylo vždy imperialistické Rusko, tehdy vystupovalo pod značkou SSSR, který nás před 45 lety brutálně znásilnil.

Základní problém komunistů je neschopnost něco vlastního tvořit. To už prokázali tím, že kdysi vyspělou zemi zavedli do zaostalosti a nesvobody. Parazitovali na tom, čeho dosáhly předchozí generace, a když se ekonomicky zcela vyčerpali, jejich neživotaschopný režim zkrachoval. Tu stranu tvoří pořád titíž lidé. Proč jim tedy věřit?

Daniel Herman

 
Přiložené soubory
MFDDuel-VIII-13.docx